Oxford, Spojené Království
Únor 2023

“Říkám ti, ten počítač, je v háji. Je úplně jedno, jaký firewall jsi měl, něco ho napadlo, vyřadilo veškeré diagnostické systémy a poškodilo infrastrukturu, čímž ochromilo operační systém. Klasická vojenská taktika, vyřadit nebo ochromit rozhodovací centra…mozek celé operace a zamezit tak přenosu informací k obraně systému. Tohle bylo něco na vyšší úrovni, tvůj počítač neměl šanci," Bree definitivně laptop zavřela a pošoupla ho k Danielovi. Položila mu ruku na rameno, protože pohled na něj byl zcela žalostný, měl hlavu zhroucenou v dlaních a vypadal, že každou chvílí omdlí. “Bylo tam něco důležitého?”
“Všechno…” zašeptal a hlas se mu téměř lámal zoufalstvím.
“No a neměl jsi zálohu?” Ta slova se v jejich kanceláři ozvala s až nepříjemnou ozvěnou.
“Něco ano, ale ne náš poslední výzkum. Nechtěl jsem to ukládat na firemní servery, protože ty informace jsou citlivé," 
“Takže je to všechno pryč?” zapojil se do debaty Jackson. Daniel jen beze slova přikývl. 
“Všechno ne…” Zara vstala ze svého křesla, které stálo u velké knihovny v rohu jejich kanceláře a podala Danielovi svůj notes. “Nechala jsem si své poznámky. Ten první notes jsme spálili, přesně podle instrukcí Organizace, ale ten druhý ještě nebyl plný," Danielovy oči se rozšířily.
“Zbytek snad dáme nějak dohromady! Probírali jsme to tolikrát…” viditelně si oddechl.
“Tak prostě jen použijeme jiný počítač a bude," nadhodil Jackson a zakousl se do jablka, které si v ruce krájel nožem na měsíčky.
“Já nevím, jestli je to dobrý nápad. Podle toho, co jsem viděla, mi to přišlo jako útok zvenčí. Očividně máme někde nějaký slabý bod a dokud ho neodhalíme, neměli bychom to riskovat. Potřebujeme hardware, který je zabezpečený a možná odstřihnutý od internetu," namítla Bree a zamyslela se zatímco okousávala tupý hrot tužky.
“Ale potřebujeme mapy, informace, data…Potřebujeme to nahlásit Organizaci," byť si ještě pamatoval dobu před-počítačovou, Daniel měl pocit, že se bez výpočetní techniky neobejdou.
“A musíme? Naše zabezpečovací systémy jsou šíleně komplikované, ale to, co je takhle prostřelilo není žádný pokus nahodilého hackera. Co když to není jen tak a někdo zevnitř pomohl oslabit naše systémy, aby se dostal k našemu výzkumu? Pokud bys ho celý nahrál do firemní databáze, nepředali bychom jim tak všechny informace, co máme?” Bree měla viditelné obavy a stále jí vrtalo hlavou, jak je něco takového vůbec možné při všech úrovních zabezpečení, které Organizace má.
“Pokud mají přístup k datům Organizace, jedná se tu o mnohem větší problém. Musíme to nahlásit, ale nemusíme jim říkat všechno," namítla Zara a pokrčila rameny. V místnosti se rozprostřelo ticho, které narušil až Jackson se svým jablkem.
“Tak pojďme shromáždit, co máme a podle toho zjistíme, co potřebujeme. Mám starého známého u jedné tajné služby, co se zabývá satelitama a mapama a něco mi chlapec dluží," řekl Jackson nakonec s plnými ústy.
“Jo, dobrý nápad. Tedy to shromažďování, s tím tvým kamarádem ještě uvidíme," Daniel se přesunul k bílé tabuli, na které Jackson a Bree hrávali piškvorky a celou ji smazal.
“Hej! Tu poslední hru jsme ještě nedohráli!” ohradil se Jackson, ale Daniel ho nevnímal.
“Víme, že kniha popisuje příběh, lineární příběh poznání a různé rituály pro kontaktování vyšších sil. Ze začátku se shoduje s Biblí. Adam a Eva byli vyhnání z ráje a tak dál. Pak se z ničeho nic tvoří velké civilizace a další božstva, o kterých se ale Bible již nezmiňuje. Nicméně je známe z historických záznamů, stejně tak jako údaje o velké povodni," Daniel načrtl dvě linky. První, kde jen ve zkratce popsal základní milníky Bible a druhou, kde zapisoval dění z knihy Adamovy. “Ale pokaždé se příběh vrací k oné Druhé straně,"
“Původně jsme si mysleli, že jde o koncept podobný Nebi, případně záhrobí, ale kniha to popisuje jako opravdové místo," doplnila ho Zara a vzala si fixu, kterou začala připisovat údaje, které Daniel opomněl. 
“Dojdu pro kafe…” Bree se zvedla a odevzdaně odkráčela z místnosti. Tyhle věci už slyšela příliš mnohokrát, a tak seznala, že bude jednodušší si počkat na výsledek. Při odchodu si všimla, že Adam leží na Danielově zasaženém laptopu a že monitor, který je do něj připojený, zvláštně bliká. Vzala Adama a odložila ho stranou, načež blikání ustalo. Zkusila položit knihu zase zpět a znovu mohla vidět, jak se obrazovka třese a mění jas. “Půjčím si na chvíli Adama," prohodila směrem k ostatním, ale jediný kdo ji vnímal a bedlivě sledoval, byla Zara. Její oči ji propalovaly a Bree se cítila téměř provinile, že chce Adama odnést, ale potřebovala si něco ověřit. “Jen na chvíli, neboj," smířlivě se na Zaru usmála a ona jí opatrně úsměv oplatila, jenže Bree z toho přešel mráz po zádech.
Znala ji jen krátce, ale byly spolu teď každý den. Viděla hodinu po hodině, jak Zaru něco sžírá zevnitř. Stále jí vrtalo hlavou, co řekl Corin, když se s ním viděli ve Zlomené Berli, a tak se tam později vrátila. Od majitele klubu si vyžádala kontakt na kapelu, ale číslo, které jí dal, bylo odpojené. 
Bree si všimla, že na stole vedle Adama leží i zápisník se zlomeným zámkem a tak ho vzala sebou. Už se ale neotočila a neviděla tak, jak zoufale se za ní Zara dívá. Prošla okolo dalších kanceláří a sjela výtahem o několik pater níž, kde byly laboratoře. Neštítila se Adama tak, jako Jackson, ale musela přiznat, že měl pravdu. Pokaždé, když na něj sahala, tak ji brněly ruce. A to i přes to, že byl ve svém ochranném obalu, který je Jackson donutil na knihu dát hned jak ji přinesli z knihovny Lorda Dumbbella. Říkal tomu kabátek. Došla až téměř na konec chodby a zaklepala na zárubeň otevřených dveří.
“Ahoj Bobby, máš čas?” Zářivě se usmála na staršího chlapíka, který byl zrovna zabraný do sledování nějakých hemživých organismů na obrazovce elektronového mikroskopu.
“Na tebe vždycky moje milá, co potřebuješ?” Usmál se a poupravil si svůj bílý plášť. Potkávali se pravidelné ve firemní kantýně a nad obědem klábosili o podivných zajímavostech, které se v budově skrývají, už od prvního dne, co nastoupila.
“Copak to zkoumáš?” Zeptala se, se zdviženým obočím.
“Je to jen takový experiment. Víš, před několika lety, se pořádala tajná mise na vesmírnou stanici MIR a tohle mi odtamtud přivezli," odpověděl jí a neskrýval nadšení.
“Nebyla MIR zničena někdy okolo roku 2000?” zatvářila se Bree podezřívavě.
“Oficiální zpráva tvrdí, že v lednu 2001 navedli MIR do atmosféry a jeho zbytky pak dopadly do Tichého Oceánu, ale to by nebyla Organizace, kdyby nevyužila příležitost," Bobby se spiklenecky usmál a zaujatě vyprávěl dál. Byl to nižší podsaditý holohlavý pán s vráskami od smíchu. Bree vždycky vrtalo hlavou, jak se vlastně k Organizaci dostal. Jednou se ho musí zeptat.

“Organizace od Rusů MIR odkoupila a rozhodla se dobývat vesmír. Rozuměj, satelity už jsme měli, ale taková výzkumná stanice přímo ve vesmíru? Pokoušel se o to už Hitler, původně chtěl dobýt měsíc a učinit ho dominantou Říše. Tehdy měl dokonce co do činění i s Organizací, ale řekněme, že tyhle svazky jsou zapečetěné," Bobby si záhadně promnul knírek a mrknul na Bree. “MIR postupně opravili, protože Rusové ji zanechali v dost bídném stavu. Hlavně posbírali všechnu techniku, která nebyla vyloženě přišroubovaná a svařená k trupu stanice. Asi měli pocit, že i jakýkoli chytřejší držák na pití nám vyzradí jejich státní tajemství. Jako kdybychom jich neměli plný archiv. No a pak probíhala celá ta blamáž veřejnosti a do Tichého Oceánu dopadly prakticky jen zbytky a porouchané díly. Nicméně se při opravách zjistilo, že na venkovním ochranném plášti v jednom velmi specifickém místě něco začalo růst. Bylo to tak bizarní. Jednalo se prakticky o kus plechu, který se nacházel poblíž odpadové šachty. Nikde jinde na celé lodi, jen tam na velmi malém místě. Tak se to samozřejmě zkoumalo a výsledky byly natolik zajímavé, že nám nějaké vzorky přinesli sem, abychom mohli dělat pokročilejší experimenty. Ten organismus nebyl nic víc, než řekněme houba, ale poměrně rychle se vyvíjí. No a v posledních měsících, se začal chovat zvláštně. Je víc aktivní, pojď se podívat!” vysvětloval vědec nadšeně a přistrčil Bree židli.
“Ne, raději ne, děkuji. Už jsem viděla Last of Us a co všechno houby dokážou," otřásla se a udržovala si od mikroskopu odstup.
“Ach neboj. Je to zcela neškodné. Popravdě támhle v mrazáku máme horší věci," usmál se a pobídl ji, aby přišla blíž.
“To je dobré vědět," zhluboka se nadechla a prošla okolo mikroskopu, aby Bobbymu podala Adama. Oba jím však byli natolik zaujatí, že si nevšimli přeskočení obrazovky, když kolem ní procházela.
“To je přece ta slavná kniha, která nedá Zaře a Danielovi spát, viď?” Bobby si knihu vzal do rukou, lehce nadzvedl její kabátek a prohlížel si vazbu.
“Ano, to je ona. Zajímalo mě, jaké jste na ní dělali testy?”
“Já u toho tehdy byl jen okrajově, vedl to Isaac, ale myslím, že to byla taková klasika. Uhlíkové datování, rozbor materiálu, testy na toxiny. Můžu ti najít výsledky,"
“A co třeba rentgen? Nebo jestli to emituje nějaké záření?” Bobby se na ni tázavě zadíval.
“No, to asi ne. Stabilně máme v laboratoři zapnuté radiometrické detektory, které nás upozorní pokud něco vyzařuje radioaktivní záření, ale pokud si dobře vzpomínám, u této knihy se nic nevymykalo normálu. Proč se ptáš?” Bobby se instinktivně poškrábal na temeni hlavy, něco, co dělal vždy, když byl zmatený.
“Jen tak mě to napadlo, viděla jsem totiž jak něco ruší monitor a v místnosti nebylo absolutně nic, co by to mohlo způsobovat. Myslím si, že by to ale mohl dělat Adam. Tak jsem se chtěla zeptat na ty testy," Najednou Bree zaujala obrazovka elektronového mikroskopu, kde se Bobbyho organismus hemžil z ničeho nic mnohem víc, než předtím. “Je tohle normální?” zeptala se. Bobby na obrazovku upřeně hleděl a zavrtěl hlavou.
“Tady houbíci reagují hlavně na kosmické záření určitého typu. Víš co, máme nějaké testy, které můžeme udělat. Můžeme zkusit spektroskopii a zjistit co se děje v magnetickém poli okolo téhle knihy. Pak můžeme zkusit i rentgenovou difrakci, je pravda že vazba je tlustší než normální knihy, mohlo by se tam něco skrývat. A zkusím změřit i různé druhy záření. Když je předmět, který vydává určitý typ záření, umístěn blízko monitoru, tak opravdu může dojít k interferenci signálu, který je do něj přenášen k zobrazení. To může mít za následek rušení, zkreslení nebo roztřesení obrazu, které jsi viděla. A rozhodně to může vlít život do žil tady našich kamarádů," usmál se a už si odnášel knihu sebou. Otáčel ji ze všech stran a pečlivě si ji prohlížel. Vzal ze šuplíku rukavice, nasadil si je a opatrně začal Adamovi sundávat kabátek.
“A co tohle?” Bree mu podala menší knihu z rozlomeným zámkem.
“Ukaž… O tomhle nic nevím, zvláštní. Otestujeme to taky,"
“Jak dlouho to bude trvat?”
“Moc dlouho ne, máme tu nejnovější hračky, které nám základní analýzy udělají celkem rychle. Můžeš se dívat, ale nebývá to velmi záživné, nebo můžeš skočit pro kávu a sendvič, stejně už je čas na svačinu, já to zatím připravím," Bobby na ni povzbudivě mrknul. Moc dobře znal tyhle armádní typy, bývali příliš nervózní, když počítač klidně pracoval a na obrazovce běhala jen nezáživná čísla.
“Tak tedy kávu a sendvič, a pak ti budu asistovat…” Bree se otočila se k odchodu, ale ještě se ve dveřích nervózně ohlédla a spočítala možné východy. Neměla však pocit, že by se Bobby rozhodl knihu vzít a utéct. Rozhodně ne před tím, než udělá své testy, bylo na první pohled patrné, že v něm vítězí věda nad vším ostatním. Zaře to ale raději neřekne.

***

 

“Tomu neuvěříte!” Bree se vřítila do jejich kanceláře a v rukách nesla vítězoslavně Adama. Ještě stále měla gumové rukavice a vzrušeně dýchala. Všichni se na ni nechápavě otočili a Jackson prohodil:
“Došlo kafe?”
“Vzala jsem Adama za Bobbym, něco se mi na tom nezdálo a on udělal nějaké testy," položila knihu na stůl a otočila se ke dveřím, kde se objevil zcela udýchaný Bobby, se štosem papírů v rukách.
“Ahoj! Isaac původně dělal testy na papíře a na kůži, ale nechtěl do knihy vrtat, aby se nepoškodila, jenže to byla chyba. Udělal jsem rentgen a ten materiál se nedá prosvítit. Tak jsem vzal malý vzorek. Opravdu maličký, nepoznala bys to…” dodal rychle, když viděl Zařin ustaraný pohled. Rychle vykročila a opatrně si knihu prohlížela, ale Bobby tomu nevěnoval pozornost a vysvětloval dál. “Papír má nám běžně známé složení, byť je starší, než bychom čekali. Kůže je opravdu lidská, ale knihařský proces znemožnil její datování. Nicméně výplň pevné vazby je z materiálu, který se na Zemi nevyskytuje. Je to supravodivý prvek, který prostě nemáme v tabulce," Bobby popadl kelímek a napustil si trochu vody. “Danieli, jestli si pamatuješ, tak Isaac zmiňoval, že kniha vydává slabé radioaktivní záření. Není to nic nebezpečného, ale dál jsme to neměřili, což byla také chyba. Ten předmět vydává jisté elektromagnetické gama záření, které může při dlouhodobém vystavení způsobovat poruchy počítačů a podobně, ale to není to hlavní. Kniha vydává ještě jiný typ záření. Něco jako kosmické záření, ale ne takové, jaké známe a umíme popsat,"
“Takže žádný kafe?” Jackson vytáhl jedno obočí, ale jeho otázka se nesetkala se všeobecným nadšením.
“Co to tedy je?” zeptal se Daniel a se zatajeným dechem čekal na Bobbyho odpověď.
“Je to signál. Ta kniha vydává signál," vyhrkla Bree a Bobby jen ztěžka dosedl na židli. Ostatní na ně upřeně hleděli a v obličejích se jim zračilo tisíc otázek.
“Jaký signál?” Jackson se zamračil a nespouštěl z knihy oči.
“Spíš kam ho vysílá, nebo komu?” opravil ho Bobby. “Mám v laboratoři vzorek mimozemského organismu a ten na tu knihu reaguje jako divý, ale pochybuji, že to má nějakou hlubší souvislost. Každopádně tohle je extrémně zajímavé, měli bychom do toho zahrnout komunikační oddělení a využít potenciál, jaký tohle může mít. Ta věc může mít obrovský dosah a přinést prvotní kontakt s uvědomělou civilizací!” Nadšený vědec v Bobbym skákal radostí, ale v ostatních to vyvolávalo spíš obavy. Jako první zareagovala Zara, přešla ke dveřím a zavřela je.
“To nepřipadá v úvahu. Nevíme o co se jedná, potřebujeme to více prozkoumat," Opřela se o dveře a nervózně se zahleděla se na špičky svých bot.
“To není všechno. Ta malá knížka s poznámkami, zesiluje celý signál," Bree ji vzala do ruky a ukázala ostatním.
“Udělal jsem analýzu i toho menšího výtisku a byť materiály jsou nám známé a je podstatně mladší než původní manuskript, rentgen ukázal, že se v jeho hřbetě skrývá krystalický objekt, převážně tvořen křemíkem a uhlíkem, s příměsí nám dalšího neznámého prvku. Tento krystal umocňuje záření, které velká kniha vydává a takzvaně ho směřuje, ale kam to nevím, na to potřebujeme mnohem více výpočetní techniky a čas," Bobby jedním hltem dopil svou vodu a těžce vydechl.
“Takže tohle tady docentovi rozbilo jeho noťas?” nadhodil Jackson a zhoupl se na židli.
“Ano…Ne...Já vlastně nevím. Obyčejné záření se nechová tak, jako to, co napadlo jeho počítač. Bylo to příliš…systematické. Promyšlené. Ale některé chyby ta věc způsobit mohla. Přišla jsem na to náhodou, viděla jsem, jak ti bliká obrazovka," odpověděla mu Bree.
“To dělá už měsíce… zhruba od doby, kdy…” špitla Zara, ale větu nedokončila.
“Od doby kdy jsme tu zpropadenou věc přitáhli z tý hnusný knihovny! Krucinál… Takže jsme všichni ozářený?”
“Ne, Jacksone, tohle záření nefunguje jak si myslíš. Jste v naprostém bezpečí," ujistil ho Bobby.

"Jasný, něco jako hodnej cholesterol," nadhodil Jackson otráveně, ale byl přerušen.
“Takže souhra náhod a my stále můžeme čelit útoku?” zeptal se Daniel a Bree jen pokrčila rameny.
“Potřebujeme čas to pořádně prozkoumat, zatím je brzy na to dělat závěry," Bobbyho dýchání se již uklidnilo, ale potřeboval se ještě napít. Cestou sem téměř bezhlavě běželi.
“Možná by nám to mohl objasnit obsah té knihy, na co nového jste přišli vy?” Bree si sundala rukavice a svázala si své dlouhé blond vlasy do copu. Situace tedy byla vážná.
Tabule před nimi byla zahlcena informacemi a milníky. Neměla snad jediné volné místo a někde dokonce přidali papíry a překlady s poznámky, které přilepili přímo k textu. Popsali souvislosti a shodné body a jasně zelenou fixou označovali kde se všeobecně známá i neznámá historie rozchází s příběhem z Knihy Adamovy. Z několika bodů vedly červené linky na jedno jediné místo, pojmenovali ho Druhá strana.
“Zmapovali jsme, co jsme si pamatovali a co má Zara v zápisníku…” začal Daniel.
“Já jsem pomáhal!” dušoval se Jackson.
“Tomu se těžko věří," prohodila Bree nejistě.
“No vážně, úplně zapomněli na Jericho,"
“A jak sis ho pamatoval ty?” Bree zvedla jedno obočí a pohlédla na něj.
“No, byl jsem tam. Kdysi dávno, to ještě Zara tahala kačera. Jsme to tam… osvobozovali," Odpověděl jí Jackson a tajemně se přitom zašklebil.
“K tomu bych se možná rád vrátil, ale později," Daniel se na Jacksona podezřívavě zahleděl, ale pokračoval. “Kniha popisuje Adamův život, který byl abnormálně dlouhý, ale to známe už z Bible, zemřel v době kdy mu bylo 930 let," Jackson zvedl ruku, ale Daniel ho mávnutím umlčel. “Do toho teď znovu zabředávat nebudeme. Za Adama se podle Bible nic zajímavého nedělo, samozřejmě kromě vyhnání z ráje, ale my víme, že časová linka Bible je prostě nesmysl. Tady nám ale přicházejí vhod informace z Knihy Adamovy, které naznačují, že Adam a Eva nebyli první. Předcházel jim jakýsi prvotní typ, dnes bychom možná řekli prototyp, ze kterého vzešli. Tento prototyp byl však zřejmě méně dokonalý než Adam a Eva, myslíme si, že to byly počáteční stupně vývoje člověka. Bible nic takového nezmiňuje. Zároveň je v Knize Adamově naznačeno, že stvořitel byl víc investovaný v jejich životě. Více přítomen," Bylo zřejmé, že jeho slova vyvolala zvědavost a nejistotu, byť to nebylo poprvé, co toto odhalení slyšeli. Tedy až na Bobbyho. 
“Ale předpokládám, že nevycházíte ze současných překladů Bible, že?” Bobby si promnul bradu a pozorně si pročítal informace na tabuli.
“Ne, jistě že ne. Bereme v úvahu všechny svazky, i ty církví zakázané, včetně těch, o kterých veřejnost nemá ani tušení, máme tu dokonce i Evangelium podle Lilith," vysvětlila mu Zara a ukázala na jejich knihovnu. Daniel začal listovat svými poznámkami, zatímco ostatní přísně hleděli na tabuli.
"Podívejte se sem," ozval se nakonec a ukázal na přeloženou kopii stránky z Adama. "Tady je popis toho, co nazývám 'prvotním typem'. Podle tohoto popisu byli ti lidé fyzicky slabší, jejich schopnosti byly omezené a nedosahovali plného poznání. Oproti nim se Adam a Eva stali novou rasou s mnohem větším potenciálem,"
“Proč nás to zajímá?” Opáčil lehce nevzrušeně Jackson. Jeho časté oponování a zlehčování situace Daniela přivádělo k šílenství, ale musel uznat, že přítomnost skeptika je v takovém bádání velmi důležitá. Proto také nic nenamítal, když se Jackson a Bree nastěhovali k nim do jejich malé kanceláře s jedním jediným oknem. Věděl, že to bylo to nejlepší pro bezpečnost, ale zároveň je to nutilo klást si otázky z různých úhlů.
“Protože je to něco nového," odpověděla mu Zara a posadila se na hranu stolu. “Stvořitel nikdy nebyl tak jednoznačný a tak zapojený do života lidí. Zároveň se v knize popisuje, že Adam chodil do stvořitelovy zahrady a vracel se zpět. Prvotní mýtus něco takového zcela popírá. Bůh je vyhnal a tím to skončilo,"
“Také by to mohl být onen chybějící článek naší evoluce v podobě, jak ji známe. Pokud by člověk pocházel pouze ze dvou lidí, jejichž potomstvo by se rozšiřovalo na základě incestních vazeb, genofond takové rasy by byl velmi omezený a postupně by degradoval, až by vedl k její záhubě. Nicméně pokud bychom do této rovnice zařadili ony prototypy, byl by naopak obohacen a evoluce by přirozeně pokračovala dál. Máme důkazy o tom, že člověk neandrtálský se pravidelně potkával s jinými druhy, i těmi vyspělejšími. Docházelo tak k mezidruhovému křížení, které nám přineslo člověka, jak jej známe," přidal se Bobby a nevědomky se jednou rukou chytil za hlavu a litoval toho, že tyto poznatky nemůže šířit s akademickým světem. Tohle by mu mohlo přinést i Nobelovu cenu! Jackson neopouštěl svůj skeptický výraz a po očku mrknul na Bree. Měl pocit, že to, o čem tu právě debatují, asi musí být fascinující, ale jeho mysl se stále vracela k onomu signálu.
“Je to tak, jak říkáš, Bobby. Klidně by to mohl být ten chybějící článek, ale vraťme se k Edenu. Stvořitelova zahrada je popsaná jen krátce, ale zdůrazňuje se tam, že je to místo na Druhé straně. Jedno konkrétní místo," Daniel sebral Adama ze stolu a zalistoval zhruba do jedné třetiny. “Kniha ale u Adama nekončí. Tohle všechno popisuje další významné postavy, které známe, třeba Kain nebo Noah a průběh jejich životů. Některé věci se od Bible zásadně neliší, ale i oni v dobách krizí, nebo dá se dokonce říct, že i v určitých intervalech, chodili za Stvořitelem do jeho zahrady a pak zase vraceli zpět,"
“Takže tím dalším zásadním objevem je, že existuje nějaké místo?” Bobby byl celým tělem nakloněný dopředu.
“Nejen to. Odhaluje to informace o struktuře na tom místě, ve Stvořitelově zahradě, připadalo mi to jako organizační struktura firmy, ale ten popis je příliš nedokonalý na to, abychom činili jakékoli závěry. Nicméně popisuje to odlišnosti, které naznačují, že mytologické postavy, které tak dobře známe, jsou zcela jiného charakteru,"
“Mimozemšťani!” Jackson spráskl ruce a Daniela tak přerušil. Byť to ve všech vzbuzovalo nové a nové otázky, nebylo to poprvé, co je tato varianta napadla. Pouze pro Bobbyho to bylo zcela nové, dechberoucí odhalení. S úžasem se opřel do židle a jeho mysl zpracovávala tisíce drobných souvislostí. V takových okamžicích byl rád, že kývl na nabídku Organizace, a že není v nějaké malé laboratoři kde by zkoumal maximálně tak chřipku.
“Ten signál…Teď už dává smysl," vydechl.
“Opravdu? Já si to nemyslím. Další analýzy jsou klíčové. Totiž, o jaký signál se vlastně jedná? Geolokace? Nebo to vysílá nějakou kódovanou zprávu? Je to komunikační linka? A pokud ano, volá to někoho k nám, nebo nás to někam posílá?” Bree rozhodila rukama a cítila, jak se jí zmocňuje nejistota.
“Samozřejmě, můžeme provést důkladnou spektrální analýzu toho signálu. Máme k dispozici sofistikované analyzátory, které by mohly identifikovat různé frekvenční složky a vzory signálu. To by nám umožnilo odhalit případnou kódovanou zprávu nebo komunikační protokol, který by byl používán. Pokud bychom byli schopni výsledky zobrazit, mohli bychom využít pokročilých algoritmů pro analýzu a dekódování, případně by Zara a Daniel mohli identifikovat vzorce, symboly nebo jazykové prvky obsažené v signálu a porovnat je s existujícími jazyky, písmy a kódovacími systémy. Tím bychom mohli zjistit, zda se jedná o nějakou formu komunikace," Bobby nadšeně vstal ze židle. “Není to přímo moje pole působnosti, ale Dorie by nám mohla pomoct,"
“Já myslím, že nám to ukazuje místo," Zara si zastrčila pramen vlasů za ucho a nesměle si odkašlala.
“Máme data, můžeme zjistit, jak dlouho ten signál vysílá. Pokud by fungoval celé ty roky a nikdo by neodpověděl, tak by to mohlo vyloučit teorii komunikační linky," navrhla Bree a opatrně Zaře položila ruku na rameno.
“Co když prostě jen někdo nezvedá telefon?” Daniel si defenzivně založil ruce na prsou a vzrušením skoro nedýchal. Zabývali se překladem měsíce, ale teď všechno zapadalo do souvislosti, kterou předtím nikdo z nich neviděl.
“Co když ani nechceme, aby někdo ten telefon zvedl?” V Jacksonovi se ozval ochranářský pud a vojenské nastavení. Bral každý kontakt jako potenciální střet s nepřítelem a tak také ke všem přistupoval.
“Je to místo," naléhala Zara a nervózně se ošila. Ten hlas k ní znovu promlouval. Měla pocit, že i on je jako na drátkách.
“Tak či tak data ověříme, ale myslím si, že dokud jste nerozlomili ten zámek na drobnějším výtisku, tak se signál nevysílal. Ten zámek je ze zvláštní slitiny několika vzácných vodivých kovů a prochází vazbou až ke krystalu, který zcela obklopuje. Vytváří tak Faradayovu klec a brání tomu, aby z krystalu cokoli odcházelo, ať už elektromagnetické záření, nebo signál, jestli tomu tak chcete říkat," vysvětlil Bobby a podal jim rentgenový snímek, který potvrzoval jeho slova. “Ta Adamova kniha sice stále mohla vysílat, ale bez zesilovače a směrovače,"
“Cože?” Jackson nechápavě zíral. Bobby přešel k malé stolní lampě a zapnul ji.
“Představ si to jako žárovku," Sundal stínidlo a místností se rozlinulo světlo. “Světlo je všude kolem, ale čím jsi dál, tím je slabší. Pokud bys ale vrátil stínidlo na své místo a řekněme jeho vnitřek obalil reflektivním materiálem, světlo se znásobí a dostane směr," 
“Jako laser na pušce," doplnila Bree a chápavě pokyvovala. To už bylo něco, čemu Jackson zcela rozuměl. 
“Ano, dá se to tak říct,"
“Jak tedy zjistíme, jestli je to konkrétní místo?” Jackson si otráveně promnul levý spánek. Potřeboval jasnější informace, rychleji se dostat k cíli.
“Geolokační nebo radiolokační analýzou, zjednodušeně - budeme analyzovat signál a jeho intenzitu a určíme tak směr, v jakém se nejsilněji projevuje. Zavolám Dorie a začneme na tom pracovat," Bobby sebral jak Adama tak malý zápisník, ale Jackson se mu postavil do cesty. Vlastně jen zareagoval nejrychleji a zhmotnil tak myšlenky všech ostatních. Adam je nesmí opustit. Daniel byl jediný, kdo si všiml, jak se pohybují jako jeden celek. Něco se v nich změnilo. Má snad nad nimi Adam nějakou moc?
“Trochu přibrzdíme," Jackson byl víc než o hlavu vyšší než Bobby a rozhodně by mu nezabralo mnoho snahy ho zastavit. Tyčil se nad ním téměř hrozivě a to zapříčinilo, že Bobby znervózněl.
“Co se děje?” zeptal se a pošoupl si brýle na nose. Chvíli byli všichni tiše a těkali mezi sebou pohledy. V hlavě si přemítali, jestli mohou Bobbymu věřit, přece jen útok na Danielův počítač stále nebyl vyjasněný a nebylo by to poprvé, co se knihu někdo pokusil vzít.
“Ta kniha zůstane se mnou, ale já s ní ráda půjdu kamkoliv," Zara přistoupila k Bobbymu a jemně mu oba výtisky vzala z rukou. Bobby na vteřinu zaváhal, ale nijak jí nebránil. Na tváři se mu rozléval nechápavý výraz.
“A my zůstaneme se Zarou a sice se nám kamkoliv nechce, ale laborky zvládnem," dodal Jackson a hravě plácl Bree do zad.
“Já asi nerozumím, jsem jen o tři patra níž…”
“Bobby, vím, že tu pracuješ déle než my všichni, ale tenhle výzkum je citlivý. Nemůžeme o něm mluvit s každým. Už to, že o něm víš ty je o jednoho člověka víc, než jsme měli dopustit. Zároveň se potýkáme se sabotážemi a pokusy o únos. Jistě chápeš…” Daniel se posadil zpět na kraj stolu a jeho hlas zesmutněl. Až nyní na něj doléhala vážnost celé situace.
“Chápu Danieli, ale ten výzkum je tak zásadní! Musíme do toho zahrnout aspoň Dorie, tyhle věci já sám nezvládnu," Bobby zcela ignoroval fakt, že ostatní zvažovali, jestli je vůbec on dostatečně důvěryhodný a jako nadšený vědec hledal cesty k poznání. “Znám Dorie dvacet let, nabíral jsem ji, věřím jí. Tohle je příležitost, která se jen tak neodmítá! Moje laboratoř není dost velká, ale můžeme ji propojit se Isaacovou kanceláří. Poté, co ehm, záhadně zmizel, ji nikdo nepoužívá." V hlavě se mu mihla zneklidňující myšlenka. Souvisí Isaacovo zmizení s jejich výzkumem? Pokud ano… mohl být další na řadě? A jeho rodina? Ztěžka polkl. Možná by měl někomu zavolat. "Můžete se tam přesunout a mít tak knihy na blízku. Já a Dorie, budeme pracovat v laboratoři. Celou tu sekci můžeme uzavřít pro tajný nebo karanténní výzkum. Máme pro to protokoly i zázemí. Jsou tam dva pokoje, sociální místnost a plně zásobená kuchyně. Ty analýzy nějakou dobu potrvají, abychom získali kvalitní a kvantitativní data. Pro mně za mně se tam všichni můžeme na pět dní zavřít a rozlousknout to. Nikomu to nebude divné, zhruba jednou do roka se to v budově opakuje,"
“Chceš říct, že bychom byli pět dní zavření v kanclu?” Jackson se zděsil a zvedl ruce v obranném gestu.
“Máš pocit, že se to liší od našeho režimu posledních několik týdnů?” namítla Bree a obrátila oči v sloup. “Zara je přesvědčená, že se jedná o místo a pokud má pravdu, myslím, že je nám všem jasné, že nás čeká výlet. Trocha přípravy nikdy nikomu neuškodila. Já a Jackson zajistíme materiál, zásoby a dopravu. Zatím jen okrajově, protože nevíme, kam pojedeme, ani na jak dlouho. Zara a Daniel připraví veškeré informace, překlady a podklady jaké si jen budou přát, ale upozorňuji vás, že knihovnu brát nebudeme. Musí to být v kompaktní formě, která podléhá bezpečnostním protokolům. Žádný notýsek ani nějaký stoletý šrot s nezabezpečeným přístupem na internet. Zajdu na IT, aby nám nachystali techniku a sama ji prověřím. Bobby zasvětí Dorie a vrhnou se do analýz," Bree se podívala na hodinky a dál velitelským hlasem pokračovala. “Za pět hodin se sejdeme dole v laboratoři. Přineste si náhradní trenky a zavolejte babičce, že se nestavíte, ale s nikým o tomhle nemluvte. Já půjdu se Zarou. Nějaké námitky?”

"Jo, kdy jsem tě podle tebe učinil velícím důstojníkem?" Jackson podezíravě zvedl jedno obočí a založil si ruce na prsou.

"V Malajsii, když jsi olízl tu žábu," odpověděla mu nevzrušeně a sklonila hlavu aby skryla drobný úsměv. Místností se rozhostilo ticho, které přerušil až Bobby když zatajeným hlasem vydechl:
“Tohle je tak vzrušující!”

 

***

​

“Jsi v pořádku?” zeptala se Bree Zary, když ji našla sedět v malé potemnělé kuchyňce, samotnou, zírající na mobil. Adam a kniha s rozlomeným zámkem leželi opodál. Zara byla poslední dobou velmi tichá, pořád zahleděná do svých zápisků. Každý, kdo ji viděl, měl pocit, že by jí měl přistrčit něco k jídlu a odvézt ji do teplých krajů, aby zase nabyla normální barvu a váhu, jenže bylo jedno jak moc ji všichni tři nutili odpočívat a jíst, její stav se zhoršoval. Jestli to tak půjde dál, budou ji muset donutit jít do nemocnice.

Bree si už párkrát prohlížela fotky rozvěšené v Zařině a Danielově kanceláři. Tajné expedice, archeologické vykopávky a dobrodružství, která působila téměř neskutečně. Ale co ji nejvíc upoutalo, nebyla jen místa. Byla to samotná Zara. Z těch snímků se na ni dívala jiná žena. Živá, odvážná, naplněná smíchem a světlem, které v ní Bree nikdy neviděla, snad jen občas nějaký záblesk. Byly tam momentky z karaoke večerů v Tokiu, karetních her v džungli a také něco, co připomínalo ples vyšší společnosti na starém hradě. Zara měla  na sobě honosné tmavě zelené šaty s odhalenými rameny a stála vedle herce, kterého Bree znala z filmu, ale zatím si nedokázala vzpomenout na jeho jméno a byla příliš tvrdohlavá na to, aby si ho vyhledala. V pozadí byl vidět Daniel, jak do sebe klopí sklenici šampaňského. Na jiné fotce se Zara s Danielem a několika duchovními bezstarostně cpali pizzou v římské uličce. A další z rituálu afrického kmene, kde tančili okolo ohně s pomalovanými obličeji a korunami z peří. Byla to opravdu ta samá dívka, kterou znala teď?

Bree připadalo, jako kdyby se kolem Zary vznášel obrovský stín, který byl schopen pohltit všechno světlo světa. Rozhodně také nepomáhalo, že venku byla pořád zima a tma. Až tahle práce skončí, vezme si dlouhou dovolenou někde, kde je teplo, průzračná modrá hlubina a bílý jemný písek. Někde, kde se palmy sklánějí jedna k druhé a barevní ptáci zpívají příjemné melodie. Někde, kde jí snědý číšník s milým úsměvem přinese až k lehátku na pláži lahodný drink plný rumu s takovým malinkým červeným deštníčkem. Zhluboka se nadechla a snad už i cítila ten mořský vzduch, a tak musela zavrtět hlavou, aby ty nádherné myšlenky vyhnala. Alespoň prozatím.
“Jo, jsem. Víš, nemusíš se o mně tak bát," namítla Zara a položila telefon na stůl.
“Uvědomuješ si, že je to moje práce?” Bree se na ni usmála a začala si vařit čaj. “Dáš si taky?” Zara přikývla. “Budeš potřebovat někam zajet, nebo se s někým vidět?”
“Jen pro pár věcí domů a musím zavolat sestře, že o mně možná pár týdnů neuslyší. Nebude to na dlouho. Zrovna jsem objednávala auto, ale bude jim to chvíli trvat, než ho přistaví," instinktivně sevřela přívěsek, který měla na jemném zlatém řetízku kolem krku. “A ty?”
“Po cestě k tobě se zastavíme i u mně a sbalím si tašku, ale moc toho nepotřebuji," pokrčila Bree rameny.
“A je někdo, koho budeš muset kontaktovat?” Bree zvedla jeden koutek ve smutném úsměvu a zavrtěla hlavou.
“Ne, už nikdo není. Měla jsem staršího bratra, taky v armádě. Padl na svém druhém turnusu. O rok později se mí rodiče zabili při autonehodě. Táta totiž začal pít a vlastně nikdy nepřestal. Alkohol byl to jediné, co mu pomáhalo vyrovnat se se smrtí jediného syna," Bree měla ruce založené na prsou a poslouchala, jak voda v konvici bublá.
“To mě moc mrzí," zašeptala Zara.
“To je život. Byla jsem tehdy na misi, nestihla jsem se rozloučit a pak už jsem neviděla důvod se vracet. Co tvoje rodina?”
“Už jsme jen já a moje mladší sestra. Ještě studuje, ale možná bude chtít pracovat tady u nás," Zara se dívala se na přívěsek, který se jí blyštil v ruce.
“To je od ní?” Voda v konvici dovařila a tak ji Bree odstavila. Byla zvyklá vždy pár minut počkat, aby čaj nezalévala příliš horkou vodou. Neměla ráda tu kyselou pachuť, když byl někdo příliš horlivý. Přichystala si dva sáčky Earl Greye a mléko z lednice.
“Je to jen taková hloupost," Zara se poprvé po dlouhé době pousmála. “Je to svatý Albert, patron vědců. Děda ho kdysi dal mému otci, když šel studovat, tak jako jeho otec a jeho otec, a tak jsme v té tradici pokračovali, protože jsme se všichni dali na akademickou dráhu. Je to ale jen taková cetka,"
“I ty můžou mít obrovskou hodnotu. Vidíš za ní svoji rodinu, svůj cíl," Bree se posadila vedle Zary a podala jí šálek čaje. Nerada mluvila o své rodině, musela by pak přiznat, že jí chybí, a že se těmi nebezpečnými misemi snaží zaplnit díru, kterou v ní nechali. Nikdy nepracovala na tom, aby se s tím vyrovnala, prostě to uzavřela do velké vojenské transportní bedny a zahrabala hluboko ve své hlavě. Zabývala se přítomností a šla dál, byl to jediný vyrovnávací mechanismus, který se v armádě naučila. Zara viděla ten smutek na její tváři, přesně věděla, čím si prochází. Sundala svůj řetízek a vstala ze židle.
“Tady, teď už jsi vlastně taky vědec," Položila Bree řetízek okolo krku a zapnula ho.
“To nemůžu přijmout," Bree si ho prohlížela a nechtěla si přiznat, že to v ní vzedmulo vlnu dojetí.
“Jasně že můžeš. Je to jen přívěsek. Až se vrátíme, můžu si obstarat nový," Zara jemně stiskla Breeinu ruku. Obě věděly, že je to víc, než jen hloupá cetka. Gesto podpory a přátelství, které přesahovalo tu jejich malou kancelářskou rodinu.
“Děkuji…Nevím co říct…”
“Nic. Dopijeme čaj a vyrazíme,"