25.2.2023

Po nedávném útoku na můj počítač jsem se rozhodl zaznamenávat náš výzkum psanou formou. Ať už tyto řádky budu číst já sám, při tvorbě hlášení a záznamů, nebo se můj poznámkový blok dostane do rukou někoho jiného, přeji tomu badateli hodně štěstí a trpělivosti, bude je totiž potřebovat. Nejsem zvyklý psát si deník, ale ukázalo se to jako osvědčená záchrana a tedy tak, jako Zara, budu zaznamenávat důležité zvraty našeho výzkumu. Nejsem úplně člověk, který by se pyšnil psaným slovem, tak se mnou, drahý čtenáři, případně já sám, měj strpení. 

Třetí den karantény přinesl průlom. Původně jsem byl skeptický v uvalení informačního embarga a celkovému odstřihnutí naší skupiny od světa, ale přímá koncentrace bez vnějších vlivů přináší své výsledky. Přestali jsme se bát úniku informací i o vlastní bezpečnost a soustředili se čistě na náš výzkum. Předtím, než se dostanu dál, rád bych zdokumentoval momentální náladu ve skupině.

​

K naší čtveřici jsme přijali dvojici vědců, doktorku Dorie Bright a doktora Roberta Ponnyho. Vzhledem k tomu, že nebyli našemu úmornému bádání doposud vystaveni, těší se dobrému zdraví a povznesenému duchu. S nesmírnou vervou se vrhli do práce a analyzování obou výtisků ze strany, která doposud zůstala opomenuta. 

Major Tobias Jackson nese karanténu nejhůř. Nejen, že je poměrně nervózní, ale rovněž u něj nedostatek možných aktivit probudil neutěšitelnou nudu. Už desetkrát přepočítal všechny zkumavky v laboratoři a mám pocit, že se snad začal učit něco o spektrální analýze jen proto, aby se nezbláznil. Po zdravotní stránce se zdá být v pořádku, ale tak, jako všechny z nás, jej postihují chvíle, kdy je zcela bez energie a pociťuje návaly únavy. Toto jsem u nás všech původně připisoval všeobecnému vyčerpání. Neměli jsme volno ani nepamatuji, ale situace je jiná. Ještě se k tomu dostanu.

Poručík Brianna Corse se ujala organizace a těší se, krom výše popisovanému, dobrého zdraví i dobré nálady, zmiňovala pouze opakující se migrény. Většinou pomáhá s měřeními, případně je ponořená do beletrie.

Já sám cítím návaly únavy, častější rozostřené vidění, časté bolesti hlavy. Jsme tu jen tři dny, ale rád bych se zase dostal na čerstvý vzduch.

Nicméně největší starosti mi dělá Zara. Nejsem si jistý, jestli vůbec spí. Je zcela pohlcená poznámkami a překlady. Byť je to pro náš výzkum nesmírně nedocenitelné, celá ta příprava archivů a databáze, mám strach, že už to dlouho nevydrží. Myslím, že jsem ji slyšel jak s někým mluví, ale v místnosti nikdo kromě ní nebyl. Byl jsem přesvědčen, že z ní něco vysávalo energii a díky nejnovějším testům teď už máme i důkaz.

Kniha Adamova nejen že něco vysílá, ale také něco pohlcuje. Nedokážu to vysvětlit jako Bobby a Dorie, ale ta kniha má něco v sobě. Něco uvědomělého a to se rozhodlo čerpat z dostupných zdrojů, nás. Všichni jsme do jisté míry ovlivnění, ale nejvíc právě Zara. Poté, co jsme tento fakt včera večer odhalili, vytvořil Bobby speciální schránku, která by dalšímu “vysávání energie” měla zamezit. Chvíli potrvá, než se zase začneme cítit sami sebou, ale jsme na dobré cestě. Bobby nám také začal všem podávat nitrožilně podpůrnou látku, na jejíž složení jsem se raději neptal. Napadají mě různé myšlenky, ale jedna převládá - je to ta kniha, se kterou Zara mluví?

Včerejší odhalení však nezůstalo dlouho samo. Dnes ráno analýzy ukázaly, že se zřejmě nejedná o komunikační signál, nýbrž o lokační. Vrhli jsme veškeré síly do rozpoznání jeho směru a před malou chvílí jsme učinili další zásadní objev. Signál je roztříštěn třemi směry. Nejsilnější linka zcela jasně ukazuje na konkrétní místo hluboko v Amazonské džungli. Druhá linka vysílá směrem do vesmíru, Bobby právě analyzuje jí podobné frekvence, abychom určili možný návrat signálu naším směrem. Třetí linka je nejslabší a znovu ukazuje na místo na planetě Zemi, ale signál se tříští a rozptyluje v oblasti Blízkého Východu. Nabyli jsme podezření, že se opět jedná o Getsemanskou zahradu, ale naše předchozí pátrání na tomto místě nepřineslo žádné ovoce. Rozhodli jsme se tedy průzkum tohoto třetího místa dočasně odložit ve prospěch jasnějších důkazů.

​

Kvůli narůstajícímu bezpečnostnímu riziku jsme se rozhodli neinformovat našeho zaměstnavatele o detailech těchto odhalení, nicméně jsem vytvořil zabezpečenou zálohu našich dat, která by byla doručena pověřeným osobám, pokud bych se v pravidelných intervalech přestal ozývat. Naši nadřízení mají samozřejmě částečné ponětí o tom, co tady celou tu dobu děláme, ale určité detaily jsme se rozhodli prozatím nepředat. 

Naše bezpečnostní a taktická složka, tvořená Jacksonem a Bree, se dala do organizování a plánování cesty. Mám v ně plnou důvěru, dělali to už mnohokrát a rozhodně s tím mají více zkušeností než kdokoliv z nás. Pokud jsem to dobře pochopil, oba si prošli nasazením v Jižní Americe a tak nástrahy tamějšího klimatu jim nejsou cizí. Věřím, že budeme v dobrých rukách, jen jsem trochu nervózní z toho, kolik žádostí o zbraně a zásoby musím podepisovat. Což mi připomíná, že je potřeba vyplnit formulář T3589. 

​

Bobby se rozhodl cestovat s námi. Má pocit, že jeho měření budou potřeba a Dorie bude naše spojka na centrále. Měli bychom vyrazit zhruba do dvou dnů. Hned, jakmile bude vše připraveno a doběhnou naše analýzy. Prozatímní itinerář uvádí, že se letecky přepravíme do menšího městečka v těžební kolonii asi 200 km od cílové lokace, od které nás bude dělit neprostupná džungle. Je to nejblíž, kam se budeme schopni dostat. Část cesty budeme moci absolvovat džípy, pak s mulami, případně jinými zvířaty, která ponesou náklad. Budeme muset najít příhodné místo, kam nám pak vrtulník shodí zásoby a přístroje. To bude náš tábor, který se budeme snažit rozbít co nejblíže místu určení. Odtud už pak vždy jen pěšky. Doufal jsem, že budeme moci využít vrtulník a dopravit se na místo jím, ale bylo mi sděleno, že vrtulníky nejsou k mání, a že se musíme zapsat do pořadníku pro přerozdělení rozpočtu. Někdy zapomínám, že Organizace je pořád korporát.

Všichni jsou z cesty nervózní. Jackson slíbil, že nám obstará několik dalších lidí z bezpečnostního oddělení. Organizace má prsty dlouhé, ale drogové kartely jsou drogové kartely. Ale budeme v pořádku. Končím tento záznam a budu se snažit zdokumentovat další kroky naší expedice. Teď je na čase posbírat výsledky posledních analýz a sbalit se. 

 

Dodatek:

Druhá linka signálu se ukázala jako směsice lokace a komunikační vrstvy, která byla vysílána do hlubin vesmíru. Myslím, že někdo ten telefon zvedl…

 

​

28.2.2023

Po úmorných hodinách v nepohodlném vojenském letadle jsme se konečně dostali na dosah Amazonského deštného pralesa. Ta záplava zeleně je dechberoucí, ale zároveň bylo z výšky možné pozorovat, jak je země systematicky ničena a vypalována, aby dala prostor průmyslu a drogovým kartelům v jejich podnikání. Plíce Země postihnuté rakovinou.

Vzrušení z cesty se střídá s obavami z onoho signálu, který podle všeho zaměřuje polohu naší planety, ale se Zarou se nám podařilo přeložit další části textů, které naznačují, že Druhá Strana byla víc, než jen místo. Jsme přesvědčeni, že se jedná o portál na jinou planetu, a že křesťanská mytologie popisuje její obyvatele. Nejsme schopni učinit závěry nad tím, jaký je jejich momentální vztah k planetě Zemi, ale začneme odborným průzkumem a následně se rozhodneme jaké by měly být naše další kroky.

Co se týče zdraví skupiny, tak pokud pominu jet lag, daří se nám lépe, než předtím. Zaře se zase vlévá barva do tváře a pomalu se jí vrací chuť k jídlu. Adam, tedy Kniha Adamova a přidružený výtisk, opouští svou schránku pouze na nezbytně nutnou dobu pod přísnými bezpečnostními opatřeními. Bobby vyvinul jakousi “rušičku”, kterou k menšímu svazku připevnil, aby krystal nemohl signál dál směřovat.

Byl jsem nucen důkladně informovat mecenáše této naší expedice o veškerých krocích a výsledcích všech učiněných analýz. K mému překvapení se pouze zeptal jestli toho nepotřebujeme víc. Rozpočet na helikoptéru však máme stále vyčerpaný. Myslím si, že Organizace zcela neví o co se tu jedná, že toto je odloučená operace poháněná osobními cíli jedince, ale tato skutečnost na nás nemá žádný vliv.

K naší malé pětičlenné skupině se připojili čtyři muži z vojenského prostředí. Od pohledu speciální jednotky. Příliš nemluví, ale zatím jsme ani neměli možnost spolu trávit čas. V letadle všichni spali a od té doby, co jsme přistáli, buď hlídkují, nebo spí, nebo chystají naši bagáž na cestu. Zítra ráno vyrážíme džípy k 40 km vzdálené farmě, kde naložíme část zásob a vybavení na muly. Tři lidé z bezpečnostního oddělení zůstanou v městečku spolu s posádkou vrtulníku a budou chránit naše zásoby. V následujících dnech se budeme prodírat terénem k malé výspě poblíž naší cílové lokace. Je to jediné místo, kam nám bude vrtulník moci přivézt zbytek vybavení, ale nebude schopen přistát. Všechny bedny budeme muset spustit z výšky, stejně tak jako naše tři ochránce. Bude to komplikovaná operace, ale satelitní snímky ukázaly, že na tom malém místě, kde se hustý porost otevírá, pokud jej ještě více vyčistíme, by se nám vše mělo podařit. Zde zároveň rozbijeme základní tábor, odkud budeme hledat cestu k cíli. Portálu na Druhou Stranu.

 

​

5.3.2023

Cesta k základnímu táboru nám zabrala déle, než jsem čekali. Díky Bohu byla poměrně nezáživná. Březen zde bývá nejsušším měsícem, ale zatím se to dalo snést. Horko a vlhko je ochromující, nicméně dá se to zvládnout. Všechny nás pohání jasná představa našeho cíle. Zatím jsme se vyhnuli vážnějším zraněním i kritickým ohrožením. Místní fauna a flora představují očekávané výzvy, ale díky důslednému dodržování bezpečnostních opatření pokračujeme v plnění mise.

Hned na začátku jsme potkali hlídku místního drogového barona, ale více než opravdová hlídka to byli chlapci příliš mladí na to, aby měli v ruce zbraň. Jackson je něčím uplatil a vypadalo to, že z něj měli větší strach než ze svého zaměstnavatele. Navíc tam, kam jsme měli namířeno, podle nich nic nebylo a tak měli pocit, že se o nás jejich zaměstnavatel ani nemusí zajímat. Pokud jsem to správně pochopil, chvíli uvažovali o možnosti získat za nás výkupné. Nicméně zmínka o Organizaci, její podpoře místního regionu a drobných i středně velkých "podnikatelů" je nakonec přesvědčila, že by to za tu námahu nestálo. Poznali logo Organizace na humanitárních bednách, které jsou jim pravidelně dováženy, zřejmě nechtěli nic riskovat. Chytří chlapci.

Dalším faktem nicméně bylo, že si možná neuvědomili, že se daleko nedostanou, pokud by měli zlé úmysly. Jackson vyslal Ariana, jednoho ze členů naší bezpečnostní složky, aby je sledoval a případně situaci vyřešil. Nám o tom nicméně řekl, až se Arian vrátil. Prý všechno v pořádku.

Čekáme na vrtulník, kterému jsme před několika hodinami vyslali signál s našimi souřadnicemi. Zatím rozbíjíme stany a chystáme vybavení. Aha…myslím, že už něco slyším, vrtulník se blíží.

 

Dodatek:

Vrtulník přinesl zprávy z domova. Něčeho takového jsem se bál. Náš signál je přivolal. 

Snažíme se zjistit víc. Informace posádky vrtulníku byly poměrně kusé a opožděné. Úplně tomu nikdo z nás nerozumí, možná tomu ani nechceme věřit. Ráno máme plánovaný call s Dorie.

Nyní jsme se vším vybavením a v plné sestavě. Vrtulník nám bude podle potřeby vozit zásoby. Nálada v táboře je ubíjející. Myslím, že dnes nikdo z nás nebude spát a všichni budou čekat na call s Dorie. Podle všeho se to stalo již před několika dny, ale naše putování znemožňovalo důkladnou komunikaci. První, co jsme udělali bylo, že jsme postavili komunikační věž, ale doma všichni spí. Musíme počkat. 

 

Dodatek II., ráno 6.3.2023:

Přišli…

 

​

14.3.2023

Po počáteční hrůze z nových informací jsme si dopřáli den volna, abychom to zpracovali. Přikládám přepis zprávy z domova. 

Počasí se obrátilo a občas začíná pršet. Musíme chránit hlavně naše vybavení, ale jsme dostatečně připraveni. Každý druhý den se snažíme podniknout výpravu jiným směrem, abychom našli naši cílovou lokaci, protože signál nám udal pouze rozmezí zhruba 25 km2. Přikládám zápis vykonaných průzkumů spolu s GPS souřadnicemi a získanými výsledky.

Myslím si, že nás provází nebývalé štěstí, protože se nám zatím vyhýbají jakékoliv vážnější nemoci a zranění. Měli jsme pár horeček, střevních potíží, naraženin, odřenin, jeden zvrtlý kotník, ale nic víc. Před cestou nám Bobby píchnul jakýsi obranný koktejl a stále nám podává podpůrné látky, tak to zřejmě zabírá.

Při té úmorné cestě jsme dokonce měli příležitost poznat přírůstky do naší kancelářské rodiny. Našimi novými spolusouputníky se stali dva kosovští bratři Valmir a Arian Krasniqi, kteří do armády vstoupili, když jim bylo okolo patnácti, v době, kdy v Kosovu zuřila válka. Valmir je tišší, starší a opatrnější, nicméně je poznat, že má vynikající schopnost strategického myšlení a plánování. Ze všech je pro mne však největší záhadou.

Valmirův bratr Arian je naopak otevřená kniha. Vstřícný, milý a pohotový. Neustále laškuje s Bree a mám pocit, že jí se ten zájem líbí. Arian je nesmírně obratný a rychlý, působí jako náš předvoj. Zároveň mám pocit, že za těmi jeho hloupými vtípky se skrývá velmi inteligentní mysl. Oba bratři však mají Achillovu patu a tím je jejich společná sounáležitost. Arian je na bratra silně vázaný a Valmir, jako starší bratr, nezůstává pozadu ve své oddanosti rodině. Když nad tím tak polemizuji, rád bych věděl, jestli nás ta jejich vazba bude něco stát.

Připojil se k nám také Ethan Umber, Jacksonův starý známý z jeho poslední jednotky. Poměrně mladý, ale velmi opatrný a obezřetný. Všiml jsem si, že má vysokou míru pozornosti k detailům. Snaží se působit jako náš animátor. Nutí nás do cvičení, což nejhůř nese Bobby, ale zároveň je to příjemné zpestření jednolitých dní. Poté, co jsme se dozvěděli o jejich příletu, natáhl uprostřed tábora lano a nutil nás v dešti hrát beach volejbal. Kde ten chlapec vzal míč to je mi dodnes záhadou. Nicméně nás tím vytrhl ze šoku a ustrnutí.

Jako poslední, se k nám připojil Ravi Dhar. Zpočátku mi naháněl hrůzu, svým drsným a mohutným zjevem mi připomínal pantera na lovu. Býval parašutistou v Indických speciálních jednotkách, ale rozhodl se pro peníze, kterých je v našem sektoru dostatek, na rozdíl od Indických vládních složek. Mylně jsem na základě těchto faktů předpokládal, že pochází z Indie. Jeho původ je však záhadou a sám o sobě říká, že je tak trochu odevšad. Je z nás v nejlepší kondici a podle Jacksona je to nejnebezpečnější člověk, kterého zná, prý se mu v boji na blízko nikdo nevyrovná. Jeho zkušenosti z extrémních podmínek se nám tu hodí. Nikdy bych ale neřekl, že někdo, kdo působí tak odstrašujícím dojmem, může mít i jemnější stránku. Ravi má sebou ukulele a pravidelně nám večer zpívá. Někdy je to jako být vytržen do jiného světa.

Z farmy s námi také vyrazili dva místní muži. Neumí příliš anglicky a spíš se drží stranou a starají se o zvířata, ale občas se k nám připojí a zvědavě hledí do našich přístrojů a map. Doprovází nás na výpravách ze základního tábora a vždy si večer přijdou poslechnout Raviho. 

​

Z bezpečnostního hlediska naší expedici velí samozřejmě Jackson, Bree zaujala pozici jeho zástupce a pravé ruky. Odpozoroval jsem, že Valmir by preferoval, aby tato pozice náležela jemu a ne Bree, ale konflikty to nevyvolává. Jackson má velení pevně v rukách. Všiml jsem si, že ani Ravimu se to příliš nezamlouvá a pohledy, které jí věnuje, když vydává rozkazy, jsou poněkud děsivé, ale Brianna je neochvějná a nikdo její autoritu doposud nezpochybnil.

​

Naše expedice prozatím žádné další ovoce nepřinesla. Budeme v bádání pokračovat, ale je to jako kdybychom hledali jehlu v kupce jehel. Vlastně ani nevíme, co přesně hledáme. Zaře se podařilo přeložit poslední část textu a to ji přimělo vytáhnout z archivu starou práci jejího pradědečka, myslí si, že je mezi tím souvislost. Podle všeho tedy hledáme chrám, nicméně takový, jaký se vymyká všemu, co známe.

 

​

20.3.2023

Není co nového zapisovat. Nálada v táboře je pod psa, ale aspoň Zara už vypadá mnohem zdravěji. Bál jsem se, že ji tahle mise bude stát život, při tom, jak na začátku vypadala, ale usmálo se na nás štěstí. Alespoň v tomhle. Pokračujeme ve výpravách z tábora kdykoli to počasí umožní, zatím jsme nic nenašli. Pokud ani po měsíci nic nenajdeme, budeme se muset vrátit a promyslet jiné metody jak místo najít.

 

​

30.3.2023

Napadlo nás povolat vrtulník a pokusit se o leteckou archeologii. Máme sice satelitní snímky nejvyšší kvality, ale potřebovali jsme to spatřit na vlastní oči. Trvalo nejméně dva dny, než se k nám dostal a poslední dva dny kolem nás krouží. Posádka vrtulníku identifikovala, že se kolem nás nachází 4 objekty, které by stálo za to prozkoumat, ale jsou v poměrně nepřístupném terénu. Vrtulník bude v prohledávání oblasti pokračovat ještě zítra, ale pak poletí zpět.

Ptali jsme se jich na zprávy z domova, ale k informacím se v tomhle koutě světa dá těžko dostat. Máme problém se signálem a tak je náš kontakt s centrálou omezený. Prý se po původní panice situace uklidnila, ale všichni mobilizují. Mimozemské lodě však nic nedělají.

​

​

2.4.2023 

Ztratili jsme kontakt s centrálou. Nefunguje nám satelitní spojení. Žádné komunikační linky. Nelze se dovolat ani vrtulníku. Ve všech to vyvolalo paniku. Bobby, pokud se nevěnoval práci, objevoval život kolem v naději, že objeví nový druh, ale ani on už nepřekypuje optimismem. Ani Ravi už po večerech nehraje.

Vrtulník identifikoval další 3 místa, dokud jsme s ním ještě měli kontakt, pokusíme se to prověřit a pokračovat dál v naší expedici. Hlavami se nám všem honí černé myšlenky, ale možná, že prostě musíme pokračovat dál. Jestli je na Druhé Straně Stvořitel a naše Země je v ohrožení, kdo jiný by nám měl pomoci?

​

​

4.4.2023

Zpozorovali jsme mimozemské lodě. Zatím jen z velké vzdálenosti, ale vídáme je stále častěji. Pokračujeme ve výzkumu. Zatím nemáme žádné výsledky a kontakt s centrálou ani satelitní spojení stále nebylo navázáno.

 

​

10.4.2023

Ethan na starou vysílačku zachytil May-Day volání. Byla to posádka našeho vrtulníku. Šli k zemi.

Bádání bez výsledku, spojení není.

 

​

13.4.2023

Od včerejšího večera je slyšíme nesmírně blízko. Myslím, že nám už létají přímo nad hlavami. Demokraticky jsme se rozhodli neprozrazovat svoji polohu. Je to v podstatě protokol v případě, že by na nás přišly nějaké veřejné složky, případně konkurence, ale tohle je jiné. Museli jsme uhasit všechny ohně i světla a zabezpečit stany. Stáhli jsme i komunikační věž, stejně nám k ničemu nebyla. Snažíme se nevycházet, neukazovat pohyb. Máme taktické stany, tak nás jen tak okem nikdo neuvidí, ale kdo ví, jaké mají oči nebo vybavení. 

Jediné, co mne uklidňuje, je déšť. Byť to pro nás může znamenat obrovské nebezpečí, mám pocit, že nás pomáhá schovat. Je to nervy drásající. Nevíme kdo to je a co chce. Jestli je to přítel nebo nepřítel. Všichni jsou nervózní, všichni mají strach. Pořád je slyšíme, ve dne v noci. Adama raději ani nevytahujeme. Zase jsou blízko. Zní, jako kdyby byli přímo nad námi. Myslím si, že

​

​

​

​Stránka končí náhle, příběh roztrhaný na dvě části, v zapomenutém zápisníku ležícím někde v džungli, do které už možná nikdo nikdy nevkročí.